Baru a Pepo, kde se zrodila myšlenka založit nakladatelství? (BH)

P: První myšlenka na založení vlastního nakladatelství se mi v hlavě zrodila již v době univerzitních studií kroatistiky – tedy více jak deset let před jeho faktickým vznikem (2016). Tehdy jsem totiž propadl kouzlu chorvatské literatury, která by si zasluhovala mnohem větší zastoupení v českých překladech. Moc se mi ale nedařilo přesvědčovat různé nakladatele o zařazení chorvatských autorů do edičních plánů. Možná jsem byl málo přesvědčivý, možná málo vytrvalý. Každopádně s každým dalším odmítnutím rostlo mé přesvědčení, že kdybych onu „přesvědčovací“ energii vložil do vzniku malého nakladatelství, mohla už být možná nějaká knížka na světě.

B: Přiznám se bez mučení, že mě by založit nakladatelství nikdy nenapadlo. Postupem času se mi ale ten projekt začal zamlouvat. No a když už jsme si jednou slíbili, že budeme stát při sobě v dobrém i zlém, tak mi nakonec dalo smysl jít i za tímto nápadem společně. A teď jsem moc ráda!

Co bylo nakonec tím impulzem, který vznik nakladatelství odstartoval? (BH)

P: Když už jsem měl těch myšlenek na nakladatelství opravdu plnou hlavu, povídám jednou takhle večer: „Co kdybychom si založili vlastní nakladatelství?“

B: Jo, na ten šok si docela dobře vzpomínám…

P: Z té první reakce mé ženy mi bylo jasné, že myšlenka bude potřebovat ještě nějakou dobu dozrát… Čas od času mi ale v této souvislosti pokládala různé otázky. Musím říct, že většina z nich byla velmi racionální a praktická. Samotného mě nutily promýšlet celou představu o založení nakladatelství z dalších pohledů. Z toho všeho jsem nicméně usuzoval, že můj bláznivý nápad asi až tak úplně nezavrhla.

B: Nakonec jsem se nechala přesvědčit, že i z bláznivých nápadů (a možná hlavně z takových) se rodí zajímavé věci. Protože manžel byl v té době státní úředník, nezbývalo, než abych nakladatelství nakonec vlastně založila já. No a tím největším spouštěčem byl, Báro, právě tvůj Flandil ve školce.

P: Ano, to bylo někdy na konci srpna 2016. Vzpomínám si, jak už jsme večer leželi v posteli, četli si a vy jste si psaly s Bárou Hamblin o jejích pohádkách. Jak ráda by je vydala knižně, jak obtížně hledá nakladatele – prostě něco, co jsem velmi důvěrně znal! A tehdy jsem pronesl ta osudová slova: „Tak to vydáme my!“

Zažili jste nějaké chvíle, kdy jste si říkali, jestli bylo založení nakladatelství dobrý nápad?

B: Určitě začátky, kdy jsme se všechno učili sami metodou pokus–omyl. Nikdo nečekal takový úspěch knihy o malém šnečkovi. Byli jsme unavení a zároveň šťastní, protože ohlasy rodičů i samotných dětí byly a stále jsou velmi dojemné. Asi nejtěžší chvíle přišly na přelomu roku 2018 a 2019, kdy se nakladatelství začalo rozrůstat natolik, že přestalo být možné jej udržovat při životě víceméně v jednom člověku.

P: Zároveň nám ale bylo líto nakladatelství zavřít a nechat uhasnout tu neuvěřitelnou energii a nadšení všech, kteří se podíleli na vzniku prvních titulů. Knihy se navíc setkávaly s velkým ohlasem u čtenářů a nakladatelství nebylo ve ztrátě. Proto jsem se rozhodl odejít ze zaměstnání a věnovat se mu naplno.

Na jaké knihy se vaše nakladatelství Altenberg zaměřuje? (BH)

B: Postupně se nám vykrystalizovaly tři hlavní směry. Především díky našim dětem to jsou knihy pro děti a mládež, díky manželovi je to pak beletrie a díky mé lékařské profesi to jsou tituly zaměřené na oblast zdraví.

Podle jakého klíče vybíráte tituly, které vydáte? (BH)

P: Takový klíč nemáme. Snažíme se tituly vybírat tak, aby jednak vyhovovaly celkovému zaměření nakladatelství a zároveň aby se – pokud možno – trefily i do čtenářského zájmu. Což je pochopitelně na celém vydávání knih to největší a nejvíce vzrušující dobrodružství.

B: Musím ale říct, že velkou část titulů jsme si nevybrali my, ale ony si tak nějak „vybraly nás“. Ať už to bylo díky tipům našich přátel, anebo nás oslovil s nabídkou někdo, koho jsme dříve vůbec neznali.

Kolik to stálo odvahy, pustit se do vydávání knih? (KP)

P: Tu odvahu bych asi nespojoval s první vydanou knihou. Před ní bylo několik let úvah a pak už jsme to prostě museli zkusit. Maximálně bychom přišli o pár desítek tisíc korun a život by šel dál.

B: Já bych odvahu možná spojovala až s rozhodnutím pokračovat po dvou letech dál a rozjet nakladatelství se vším všudy. Pronajmout si sklad, vybudovat profesionálnější webovou stránku s e-shopem, rozšiřovat nabídku titulů a naši přítomnost ve světě sociálních sítí.

Co vám vydávání knih dává a co vám bere? (KP)

B: Vydávání knih nás zprvu hodně připravovalo o společné večery trávené jinak než třeba vyřizováním objednávek a korekturami textů. Ale nemůžu říct, že by nám vysloveně něco vzalo. Spíš naopak, vždy nám něco dávalo a vlastně pořád dává.

P: A tak by to mělo být u každého podnikání, jinak to dlouhodobě nedává smysl.

Je něco, co vás v byznyse s knihami překvapilo? (KP)

B: Mě překvapila ta neuvěřitelná zrychlenost naší doby, která se ale nějakým způsobem dotýká jakéhokoliv byznysu a vlastně fungování celé naší společnosti. Tuto netrpělivou dobu vnímáme hlavně díky e-shopu a prodejům knih.

P: Nemilým překvapením v dnešní ekonomicky pokřivené „době slevové a dotační“ je také určitě politika některých knižních distributorů, kteří jsou schopni měnit cenu na svých portálech i několikrát do hodiny a nabízet knižní novinky se slevou až 25 procent. Tento způsob vidění světa a podnikání je nám určitě velmi vzdálený. A chceme-li vydávat knížky dál, nezbývá nám asi nic jiného než se od něj co nejvíce oprostit.

Jaké knihy jste měli rádi v dětství a v dospívání? (KP)

P: V dětství to byly pochopitelně pohádky včetně nádherných ilustrací – třeba geniálně úsporného Josefa Čapka nebo pro mě tajemného Jiřího Trnky. Hrozně rád jsem si ale prohlížel třeba i fotografické publikace nebo trojdílnou učebnici francouzštiny, kde mě fascinovaly stříšky nad písmeny „e“ a „o“. V pubertě to byly asi nejvíc knihy Jaroslava Foglara.

B: Já úplně zbožňovala Špalíček pohádek, ze kterého nám na chatě četl můj taťka pohádky – bez háčků a čárek. Hodně jsme se přitom nasmáli a ani nechápu, jak jsme potom mohly se sestrou usnout. Také jsem měla ráda ilustrované knihy od Heleny Zmatlíkové – třeba Z deníku kocoura modroočka. Později mě bavila Pipi dlouhá punčocha a veškeré „dívčí“ knihy. Nejvíce si ale z dětství pamatuji audio pohádky namluvené Vlastimilem Brodským (Pohádky z bílého pyžamka), Petrem Nárožným (Mach a Šebestová) a Josefem Dvořákem (Králíci z klobouku). Nedělní rozhlasové pohádky mám velmi ráda dodnes.

Jaké jsou vaše nejbližší vydavatelské plány? Na co se těšíte? (BH)

P: Něco napoví rubrika „Připravujeme“ na našem webu. Velkou radost mám z připravovaných knih Drago Jančara a Viktora Žmegače. A těším se, že alespoň trochu přispějeme k vyrovnání té disproporce mezi vydáváním české literatury v Chorvatsku a té chorvatské u nás. Jen za posledních pět let vyšlo v Chorvatsku asi 40 knih českých autorů. Tolik titulů z chorvatštiny se u nás nevydalo snad ani za posledních dvacet let.

B: Já se těším na další tituly se zdravotnickou tematikou srozumitelné laikům i odborníkům, které vycházejí z nejnovějších poznatků a často převracejí naruby léta zažitou medicínskou praxi. No a pak taky na jednu zajímavou knížku pro děti, která bude mít souvislost s letošním 30. výročím 17. listopadu 1989. Ale víc zatím ještě neprozradím.

Jaké knížky rádi čtete ve volném čase? (BH)

B: Ve volném čase ráda sáhnu po kvalitní beletrii. Momentálně však nejčastěji čtu texty, které posuzujeme pro případné vydání, a knihy související s psychosomatikou a s mou profesí obvodní lékařky.

P: Rád čtu knihy s historickými tématy a naši a chorvatskou beletrii. K mým českým oblíbeným autorům patří třeba Aleš Palán a Jiří Hájíček, z našich autorek mám rád například Radku Denemarkovou, Markétu Pilátovou nebo Kateřinu Tučkovou.

Přemýšlíte také nad ekologickou stopou výroby knihy? Chápu, že to asi není snadné rozhodování, ale je to něco, na co se budete chtít časem taky zaměřit? (KP)

B: Ekologický rozměr našeho podnikání je pro nás určitě důležitý. Proto nechceme tisknout třeba v Číně, ačkoliv by to mohlo významně snížit naše náklady na výrobu a zvýšit náš zisk. Všechny knihy vznikají u nás v České republice.

P: Odmítli jsme takto i spolupráci s renomovaným britským nakladatelem na sérii ilustrovaných příběhů podle jednoho velmi oblíbeného animovaného seriálu. Komerčně by se jednalo asi o velmi úspěšné tituly. Podmínkou k získání licence však bylo zajištění tisku z jejich strany v Číně. A na to jsme prostě z principu přistoupit nemohli.

Plánujete také elektronické verze knih? (KP)

P: Výhledově o elektronických knihách uvažujeme. Určitě to ale nebude tak, že by všechny naše tituly měly také svou elektronickou verzi. Zejména u pohádek se chceme nadále držet papírové podoby, a to i z výchovného hlediska.

B: Věříme, že dětem je lepší číst jinak než jen ze svítící obrazovky. Navíc je pro děti důležité, aby si osvojily i fyzický kontakt s knihou, listování, prohlížení obrázků a písmen.

Baru a Pepo, díky za rozhovor. Přeju ještě hodně krásných vydaných knih, ať se vám daří! (BH)

Moc vám fandím a přeju, abyste tento projekt čím dál více cítili jako své poslání, které vás bude naplňovat radostí a propojovat se spoustou dalších skvělých lidí. (KP)

P: Báro a Kačko, my děkujeme za vaše zvídavé otázky a za to, že nás už skoro tři roky nenecháváte ani usnout na vavřínech pomíjivé slávy, ale ani upadnout do okamžiků trudnomyslnosti!

B: Přesně tak! Díky za to, že k těm skvělým lidem, kteří jsou s námi od začátku propojeni, jste vy dvě jako autorka a ilustrátorka první knihy, s níž naše nakladatelství začalo dobývat knižní svět, a především srdce malých i velkých čtenářů.

 

Ptaly se Barbora Hamblin (BH) a Kateřina Pažourek (KP)

17. 06. 2019