Rozhovor s Klárou Mayerovou, autorkou nové knihy pro mládež s názvem „Kdy má králík bobky?“


Ahoj Kláro, díky, že sis udělala chvilku na rozhovor. Od čeho jsem tě vyrušila?

Prakticky asi tak od deseti činností, ale zároveň vlastně od ničeho. Klasika – promýšlela jsem další příběhy, drbala psy, maminkovala jsem, uvažovala, co budu muset zítra v práci udělat, strachovala jsem se o to, jestli nám dům, který stavíme, nespadne na hlavu… A snažila se vzpomenout, co jsem to vlastně ještě potřebovala udělat.

V mojí hlavě to někdy vypadá jako před Vánocemi v obchodě, fakt. Narváno a v regálech nic.


Kdy tě poprvé napadlo vydat svou diplomovou práci jako knihu? Na jaké škole se takové skvělé diplomky píšou?

Mě to právě ani nenapadlo, ale říkali mi to všichni, kdo tu diplomku četli, že to musím vydat. A já se teda nějak chabě pokusila, a když to nevyšlo, tak jsem ji založila… No, deset let byla v šuplíku, než se na to zas někdo podíval a zas mi řekl, že to musím určitě vydat, já se zase chabě pokusila… a ejhle!

Bohužel, škola, na kterou mám krásné vzpomínky, spoustu mě toho naučila a psaly se na ní úžasné diplomky, už neexistuje. Když ještě existovala, pošramotilo jí pár afér pověst, kterou za mých dob mívala skvělou.

Jak často maluješ a čím? Jak zpracováváš kresby počítačově?

Kreslím pořád, ale větší věci musím kvůli malé dceři dělat po nocích, barvy ji přitahují přímo hypnoticky a zatím není způsob, jak se s ní dohodnout, že tyhle barvičky za obludné peníze nemůžeme celé rozpatlat během deseti sekund.

Nedokážu říct, jaká technika je moje oblíbená. Sahám po nich vyloženě podle chuti, což je někdy u ilustrací problém, protože něco namaluju a pak další ilustraci chci malovat jinou technikou a samozřejmě nemůžu, abych dodržela jednotu knihy. Tak pak trucuju a práce stojí.

V počítači ilustrace tvořím jako největší amatér. Mám sice grafický tablet, ale pořád se s ním učím, a navíc mám ráda tužku, tuš a papír a jejich možnosti a neumím se toho vzdát. Takže všechno kreslím v ruce, naskenuju, a pak to v počítači barvím a upravuju… no grafik by se mi vysmál, ale já si ráda namlouvám, že to mým věcem dodává takovou osobitou ušmudlanost.

Máš ráda inspirativní nepořádek, nebo jsi milovník čistě poklizeného pracovního prostoru?

Nesnáším svůj inspirativní nepořádek. Nejradši bych měla velký, krásně čistý, volný stůl, ale bohužel jsem bordelář žijící na pár metrech čtverečních s manželem, dítětem a třemi psy, takže jsem se musela postavit kruté pravdě: Já uklizený stůl mít nikdy nebudu. Snad budu mít někdy alespoň ten stůl – zatím se nám nevejde do bytu. Kreslím na zemi.

Myslíš, že můžeš svěřit čtenářům nějaké výrobní tajemství promo videoklipu o knize? Jak dlouho jsi na něm pracovala?

Byla to moje první animace, intenzivní práce asi na… kolik to bylo? Tři týdny? Půlku jsem vzala a zahodila a začala znovu a lépe… Byla to příšerná práce, usnadnila jsem si ji, jak to šlo, a stejně mi před očima běžely bobky, když jsem večer zavřela oči.

Vím, že chystáš další knihu. O čem bude a co tě k ní inspirovalo?

Další knížka bude dobrodružné fantasy pro děti – a prý i dospělé – a bude se jmenovat „A pak ho spolknul eskalátor.“ A bude to – překvapení – o tom, jak hlavního hrdinu spolknul eskalátor!

Nerada bych prozradila něco víc. Mám takový neodbytný pocit, že bych tím narušila nějaké kouzlo. Tohle spolknutí eskalátorem je úplně první věc, co jsem z té knížky měla v hlavě. Je tak trochu založené na skutečné události a mně přijde, že ten moment jsem s hlavním hrdinou prožila i já; nechala jsem se spolknout svojí fantazií a u psaní dalšího děje jsem se pořád jenom divila, kam jsem se to jenom dostala.

Díky moc za zajímavé odpovědi a těšíme se spolu s tebou na to, až budeme knížku držet v ruce!