Otázky pro autorku knih pro děti – Flandil ve školce a Flandil u doktora – Báru Hamblin:

1/ Ahoj Baru, jak tě napadlo příběhy o Flandilovi vydat? Proč sis myslela, že právě takové příběhy musejí do světa a nestačí, že se líbí tvým synům?

Mě samotnou vydání knihy nenapadlo. Knížka vznikla ohromnou náhodou. Můj starší syn se ocitl v situaci, ve které jsem nevěděla, jakým způsobem s ním mluvit, aby ji pochopil. Hledala jsem na internetu knížku, která by pomohla, přiblížila mu to, co jsem mu chtěla sdělit, ale nic jsem nenašla. Proto jsem se rozhodla napsat podobný příběh sama. Dětem se moc líbil, pomohl nám situaci vyřešit a navíc ho chtěly číst pořád dokola. Byl to první příběh, u kterého starší syn vydržel poslouchat. Mladší syn se ptal, kdy bude pokračování. A mě napadlo, že na trhu není žádná podobná knížka, která by dětem ve školkovém světě řekla: „Nejsi v tom sám. To, co se ti děje, zažívají i ostatní děti.“ Vyprávěla jsem o příbězích Kačce Pažourek, která navrhla vydání knížky, aby pomáhala dalším dětem.

2/ Jak píšeš? Měníš text hodně, nebo většinou necháváš první variantu?

Zrovna u Flandila ve školce jsem text téměř neměnila, jsou to úplně první texty, které jsem napsala. Někde jsem upravila věty před zasláním do nakladatelství, spolu jsme pak ještě jemně doladili, ale velmi minimálně. U Flandila u doktora už byly trochu větší úpravy, ale základ příběhů zůstal stejný po celou dobu. Spíše jsme různě přehazovali kapitoly, aby kniha dějově seděla a nevznikly zmatky v tom, kdy se který příběh odehrál.

 3/ Kdy ses seznámila s Kačkou Pažourek a jak tě napadlo právě ji požádat, aby příběhy ilustrovala?

S Kačkou jsme se poznaly přes kurz Nevýchovy ve facebookové skupině v roce 2015. Jednou jsme si povídaly přes Skype, Kačka tehdy žila ještě v Izraeli, a já se jí svěřila, že nevím, koho bych měla oslovit jako ilustrátora Flandila. Kačka se napřímila, ukázala na sebe a vyhrkla: „A co já!“ Mně teprve v té chvíli došlo, že Kačka umí kreslit a že má za sebou uměleckou dráhu! Nakreslila první obrázek Veverušky a Jajínka, jak si hrají se sanitkou a pro mě to byla láska na první pohled. Úplně přesně vystihla tu jednoduchost, která se hodí k jednoduchému textu, zapadlo to jako puzzle. S každým dalším obrázkem jsem si dokázala představit knihu jako celek a byla jsem okouzlená. Cítila jsem, že to je to „ono“, takhle bych chtěla, aby Flandil vypadal.

4/ Vnímáš se jako úspěšná spisovatelka? Před Vánoci byla kniha Flandil u doktora třetí nejprodávanější dětskou knihou v České republice, to už je nějaký úspěch, ne?

Vůbec se nevnímám ani jako úspěšná, ani jako spisovatelka! Pořád se cítím jako máma, která napsala příběhy pro své děti, a ty se nějakým zázrakem líbí i ostatním dětem. Mám obří radost ze všech zpráv a komentářů, které od rodičů i dětí často dostávám, ze všech obrázků Flandila, které mi děti nakreslily, ze všech příběhů, kde rodiče popisují, jak jim příběhy pomohly vyřešit problém, změnily život, děti se otevřely a mluví o svých vlastních zážitcích ze školky a hledají cestu společně s rodiči, aby se jim ve školce lépe fungovalo. Dostávám zprávy i od dospělých, jak jim Flandil pomohl změnit vztahy v jejich vlastním, dospělém světě k lepšímu. Jsem dojatá k slzám. Vzpomínám si, jak jsme s nakladatelkou Bárou a jejím manželem Pepou přemýšleli, kolik výtisků necháme udělat. Dnes se tomu musím smát, protože to bylo opravdu malé číslo a takovou Flandil mánii si ani jeden z nás nedokázal představit ani v tom nejdivočejším snu. Ten malý šneček by bez čtenářů, dětí, rodičů a učitelek v mateřských školkách nebyl tím, kým je. Ještě teď nedokážu uvěřit tomu, jaký úspěch knížka měla a stále má, i několik let po jejím vydání. Je to tak nepopsatelný a hřejivý pocit na srdci.

5/ Plánuješ rozjet nějaké besedy po školkách – setkávat se s dětmi a povídat si o knize? Pokud ne, nasadím ti alespoň takto brouka do hlavy, bylo by to jistě fajn!

Tak já moc děkuji za nápad! Moc ráda bych slyšela od dětí z první ruky, jak se jim knížka líbí, v čem jim třeba pomohla, jaké situace samy zažívají a který hrdina je jim nejbližší. Setkání s dětmi ve školkách mě moc láká. Věřím, že bych se neubránila slzám dojetí! Určitě bych nápad ráda zrealizovala a strávila příjemné chvíle s malými čtenáři a kamarády šnečka Flandílka.

6/ Otázka, na kterou všichni čekají – bude mít Flandil ještě pokračování?

Uf, přiznám se, že mi Flandil přirostl k srdci a nemůžu se ho zbavit. Mám v hlavě další a další příběhy. Momentálně mám rozepsanou jinou knížku, ale Flandil se mi do myšlenek vkrádá čím dál častěji. Navíc slýchám od rodičů, že se děti ptají po dalších příbězích… Abych byla upřímná, i mně šneček dost chybí. Nechci nic slibovat, ale pravděpodobně mu budu muset znovu dát slovo, jinak ho z hlavy asi nedostanu.

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme spoustu dalších skvělých nápadů!