Obě knihy jsme se synem (3,5 let) přečetli jedním dechem. Syn si běžně u pohádek ještě hraje, ale u
těchto knih bedlivě poslouchal. Nejvíc nám pomohl Flandílek, když jsme se chystali na pohotovost.
Věděla jsem, jaké věty říkat, abych syna uklidnila a on se u doktora nebál.

Blažena Krejčiříková

Četla jsem hodně pozitivních recenzí na Flandílka, takže jsem ho měla už dávno koupeného. A dnes
na něj došlo! Synovi je 2 a čtvrt a do školky ho chci zkusit dát nejdříve ve třech letech, tudíž času ještě
relativně dost. Jenže ho zaujala obálka, takže jsme knížku vytáhli už teď. Říkám si - skvělý! Sama jsem
zvědavá na reakci, protože doteď jsme knížky sice četli každý večer, ale nikdy ne takhle souvislý text,
kde se v podstatě jen poslouchá a moc neprohlíží. V tomhle to byla premiéra. A výsledek?
T. poslouchal, ani se nehnul, byl úplně ponořený do děje a prožíval každou zmíněnou emoci. (Měnila
jsem hlasy, prožívala to, ale text jsem vůbec nijak nepozměňovala, je napsaný skvěle!) Po první
kapitole chtěl vidět obrázky. Některé jsou dělané jako omalovánka. Nevím, zda to byl záměr, ale moc
nás to zaujalo. (Na přání jsem ho pak druhý den nechala jednu stránku vybarvit.) Ještě jsme si o tom
všem povídali, ujišťoval se, že maminka šnečka opravdu vyzvedla a měl velkou radost. Pak že už
jdeme spinkat, tak zavřel oči a najednou výkřik: "Maminko, šnečkaaaa, chci ještě, ještě, ještěěě!!!!"
Bylo to tak vehementní, že jsem nemohla říct ne. Takže jsme zhltli ještě celou další kapitolu. Tímhle
se synkem přidáváme k té hromadě nadšených čtenářů Flandílka a určitě pořídíme i Flandila u
doktora. Děkujeme!
Zuzana Gálová