1/ Milá Lucie, jak to přijde, že si mladá žena usmyslí napsat knihu? Co bylo tím hybným momentem, kdy jste si řekla: teď zapnu počítač a musím začít psát!
Vždycky mě bavilo psaní, ale během základní a střední školy to byly spíš krátké povídky a různé nedokončené pokusy do šuplíku. Pak jsem si konečně řekla, že by stálo za to napsat něco "pořádného" a moje první obsáhlejší povídka měla v mém okolí úspěch, což mě motivovalo psát dál. A když se mi v hlavě zrodil nápad na Šejdířku, tušila jsem, že to bude stát za to. Už po prvních stránkách jsem si uvědomila, jak mě baví se k mým postavám vracet a nechat je prožít ten příběh až do konce. Nebyla ani potřeba žádná velká příprava, měla jsem v hlavě jen základní kostru příběhu a postavy už si to vlastně tak nějak napsaly samy.
2/ Hlavním hrdinou je mladý novinář. Uvažovala jste někdy i vy sama o tomto oboru? Lákala by vás práce novinářky nebo redaktorky?
Na střední škole jsem o tom uvažovala, dokonce jsem si dala přihlášku na žurnalistiku na vysoké škole, ovšem pak mi jednou náš moudrý češtinář řekl, že k novinařině jsou třeba ostré lokty. A ty já nemám. Hlavní hrdina mé knihy je sice novinář, ale hodně špatný, takže je dost možná právě takový, jakým bych bývala byla já. Bylo zábavné si takhle skrze důležitou postavu nastavit zrcadlo.
3/ Celou knihou se jako červená nit táhne velmi specifický a nesmlouvavý humor i napětí, jak to celé dopadne. Komu byste knihu doporučila k přečtení?
Každému, kdo se chce u knihy pobavit, nehledě na věk. O Šejdířce soudím, že je to taková odpočinková kniha, kterou si čtenář vezme na dovolenou, na dlouhou cestu vlakem nebo po ní sáhne ve chvílích pohody u kávy, aby se na chvíli ponořil mezi svérázné postavičky, které by v reálném životě nejspíš nepotkal.
4/ Když jsem knihu četla, viděla jsem ji i jako film. Je nádherně vystavěná, voní bylinkami, scény jako by se čtenáři otevíraly před očima. Co takhle scénář? Je to scifi představa? Koho byste z čekých herců obsadila do hlavních rolí? Napadá vás někdo?
Je fakt, že při psaní jsem si u spousty scén představovala, jak by asi vypadaly, kdyby šlo o film. Bylo by skvělé vidět, jak by skrze scénář ožily. Postavy jsem příliš nepopisovala, aby si do nich mohl každý dosadit svou vlastní představu. U hlavního hrdiny Petra je ale jasné, že by mělo jít o herce, který umí působit jako floutek, který chce vypadat nad věcí, aby tím zakryl chybějící sebevědomí. Proto mě hned napadl Lukáš Hejlík, který exceloval v Terapii, nebo Václav Neužil ml. Jeho matku by si zase mohla zahrát Eliška Balzerová, i když na tuhle postavu je možná až příliš sympatická.
5/ Chtěla byste někdy potkat Šejdířku osobně? Popovídat s ní?
Myslím, že kdybych se s Idou někdy setkala osobně, byla by se mnou rychle hotová! Ona má takovou vyřídilku, že moje opatrná zvědavost by na ni rozhodně nestačila. Proto mě tak bavilo ji psát, mé setkání s ní by asi bylo podobné jako její první konfrontace s bezradným novinářem. Stejně bych ji ale chtěla navštívit v její chalupě na konci světa vonící po bylinkách. Její svět je lákavý tím, že je úplně odlišný od toho mého.
Moc díky za milý rozhovor a přejeme za celé nakladatelství nejen krásné léto, ale hlavně úspěch vaší první knize!
Ptala se: Barbora Kodetová
