Rozhovor s certifikovanou GAPS terapeutkou a překladatelkou – Janou Dell Plotnárkovou:

 

Jani, kdy jsi poprvé slyšela o GAPS terapeutickém protokolu a o dr. Natashe? Vybaví se ti vzpomínka?

Vidím to jako dnes. V roce 2009 jsem obdržela diagnózu ulcerózní kolitidy a začala hledat řešení. Odmítala jsem se smířit s myšlenkou, že budu brát léky v podstatě až do smrti. V příbalovém letáku bylo napsáno „nevhodné pro těhotné a kojící“ a já měla pouze jedno dítě. I když jsem nebyla na sto procent rozhodnutá, jestli druhé mít chci, chtěla jsem prostě tu volbu mít. Ano, lékařka mi řekla, že to je maličkost, dítě prý bude mít maximálně oslabenou imunitu! (ano dle ni opět jen maličkost), léky berou přece stovky žen a já jsem hysterická. Možná jsem byla, nicméně ta hysterie měla super efekt.

Ponořila jsem se do studia, kontaktovala několik lidí, kteří mají přehled, a jeden z nich, můj bývalý mentor a kolega ze Sydney, mi poslal odkaz na GAPS dietu. Knihu jsem přečetla jedním dechem a dost mě vyděsila. Nicméně neměla jsem co ztratit a šla jsem do toho. A už nikdy se neohlédla zpět.

GAPS dieta mi změnila život!

Jaké nejčastější chyby dělají lidé, kteří chtějí začít sami na vlastní pěst s dietou pro člověka s GAPS? 

Chyb je mnoho. Nejčastěji asi moc rychlý průchod dietou, nepochopení první fáze úvodní diety, nadměrná konzumace GAPS pečiva a sladkostí nebo naopak strach z konzumace mrkve kvůli vysokému obsahu sacharidů. K dalším patří zmatek ve vývarech a mnoho dalších drobností.

Neustále dokola vyvracíš spoustu mýtů ohledně tohoto specifického protokolu. Co nejvíce tě mrzí – kde je nejvíce nepochopení? A z čeho podle tebe pramení?

Asi nejčastější neustále se opakující mýtus je, že se v úvodní fázi jedí jen vývary. Lidé mi to stále píšou, plní obav, že budou mít hlad. A já neustále vysvětluju, že to tak není. V podstatě nechápu, kde je to napsáno, ani v knize, ani na mém webu to nenajdete. Z čeho to pramení nevím, podle mě jen ze strachu. Trochu nepořádku také do GAPS protokolu vneslo moderní nízkosacharidové stravování, kde se lidé obávají medu a sacharidů, upravují si GAPS protokol dle svých představ a pak to prostě nefunguje. To dle mého názoru pramení z nepochopení celého protokolu. Doufám, že kniha v tomto ohledu pomůže.

Máš za sebou dva semináře GAPS – jeden v Praze, jeden v Brně. Poprvé tyto semináře proběhly vloni, jak letos vnímáš účastníky? Cítíš nějakou změnu v množství informací, které se k lidem dostaly? Jsou dostupnější?

Tento rok je pro mě třetím ročníkem, kdy semináře pořádám. Bohužel stále panuje mezi lidmi zmatek, nevědí, co a jak, a tak už opravdu čekám na knihu jako na boží smilování. Nicméně problém je, že i samotná kniha pokrývá jen základy a potřebovala by druhý díl. Tedy doplňující specifické informace. Tak třeba se do toho pustím já. J

Jako velkou pomoc vidím teď již skvěle fungující facebookovou skupinu, kde se za rok nashromáždilo mnoho užitečných informací a lidé mají možnost se zeptat. Takže jsme určitě na skvělé cestě a já ve své osvětě rozhodně nekončím. Naopak bych řekla, že překladem knihy jsem tak nějak začala.

Pravda ale je, že se o protokolu dozvídá stále víc a víc lidí, a tak je potřeba informace stále opakovat.

Když jsi překládala knihu, jak se ti pracovalo? Anglický text je velmi spletitý, dlouhé věty, těžké formulace. Neodradilo tě to od dalších překladatelských počinů?

Překlad byl velmi náročný. I když jsem knihu četla mnohokrát předtím, nikdy jsem si neuvědomila, jak složité bude ji přeložit. Dr. Natasha používá některé termíny velmi volně, člověk se musí vcítit do textu, aby pochopil, co tím zrovna v daný moment myslí. Myslím, že bez znalosti GAPS protokolu, zdravotnického vzdělání a přítele na telefonu, tedy Pavlíny jako odborné poradkyně, by to špatně dopadlo. Když k tomu přidáte dítě v domácí škole, tak je to až skoro zázrak, jak rychle jsem ten text zvládla přeložit. Nicméně ta práce je téměř až návyková, člověk si říká ještě jednu stránku, a ještě jednu a pak už dokončím kapitolu. A tak stále dál. No a najednou je večer. Překladem práce na knize nekončí, člověk texty čte opakovaně, aby měl jistotu, že je překlad správný, nic nechybí. Takže je to taková piplačka. Já teď jen doufám, že se kniha bude líbit. Že lidem pomůže a celá ta práce se prostě vyplatila. Za mě to byla pecka!

Jak si chceš užít léto v Čechách? Je známo, že jste nyní pár let žili s rodinou na Havaji, musela tě překvapit zima, když jste dorazili do Prahy na konci května, viď?

Zima po příletu z Havaje mě letos doslova paralyzovala. Sedm stupňů jsem opravdu v půlce května nečekala. Hlavně jsem prostě neměla oblečení na takové počasí. Odnesla jsem to zánětem dutin, ale už je lépe, děti jsou tady v Čechách jako každý rok nadšené a užíváme si, když je teplo, asi jako jediní nenadáváme, když se teploměr vyšplhá přes 30 stupňů. Radujeme se.

Moc děkujeme, Jani, za tvou spolupráci s nakladatelstvím a budeme se těšit, že spolu vydáme ještě mnoho zajímavých knih.

Já jsem strašně moc ráda, že jsem s vámi mohla knihu vydat. I když jsem někdy dost neukázněná, jako třeba s dodáním odpovědí na tento rozhovor, někdy mi to prostě déle trvá. Budu moc ráda, když spolu vymyslíme další projekt, protože překládání je prostě super a moc mě to baví. Hlavně teď budu mít hodně času, protože můj nejmladší půjde po prázdninách do školy. Tak abych se náhodou nenudila. :)